Místo artikulace

Místa artikulace (pasivní a aktivní):
1. Exo-retní, 2. Endo-retní, 3. Zubní, 4. Alveolar, 5. Pošta-alveolar, 6. Pre-palatal, 7. Palatal, 8. Velar, 9. Uvular, 10. Faryngální, 11. Glotální, 12. Epiglotální, 13. Radikál, 14. Postero-hřbetní, 15. Antero-hřbetní, 16. Laminal, 17. Apical, 18. Náhradník-apical

V phonetics, místo artikulace (také bod artikulace) souhlásky je styčný bod, kde obstrukce se vyskytuje v hlasové ploše mezitím aktivní (dojemné) articulator (typicky někteří se rozdělí jazyka) a pasivní (pevné) articulator (typicky někteří se rozdělí střechy úst). Spolu se způsobem artikulace a phonation, toto dá souhlásce jeho charakteristický zvuk.

Druhy artikulace

A místo artikulace je definován jako jak aktivum tak pasivní articulators. Například, aktivní dolní ret může navázat jeden pasivní horní ret (bilabiální, jako [m]) nebo horní zuby (labiodental, jako [f]). Tvrdé patro může být kontaktováno jeden přední strana nebo zadní strana jazyka. Jestliže předek jazyka je používán, místo je voláno retroflex; jestliže zpět jazyka (“dorsum”) je používán, místo je voláno “hřbetní-palatal”, nebo více obyčejně, jen palatal.

Je jich tam pět základní aktivní articulators: ret (“labiální souhlásky”), flexibilní předek jazyka (“koronální souhlásky”), střed/záda jazyka (“hřbetní souhlásky”), kořen jazyka spolu s epiglottis (“radikální souhlásky”), a hrtan (“hrtanové souhlásky”). Tyto articulators mohou jednat nezávisle na každém jiný, a dva nebo více smět pracovat spolu v čem je volán coarticulation (vidět dolů).

Pasivní artikulace, na druhé straně, je kontinuum bez mnoha jednoznačných hranic. Místa linguolabial a interdentální, interdentální a zubní, zubní a alveolar, alveolar a palatal, palatal a velar, velar a uvular se spojí s jedním jiný, a souhláska může být vyslovována někde mezi ujednanými místy.

Navíc, když předek jazyka je používán, to může být hřbet nebo ostří jazyka to dělá kontaktu (“laminal souhlásky”), špička jazyka (“apical souhlásky”), nebo pod povrchem (“náhradník-apical souhlásky”). Tyto articulations také se spojí s jedním jiný bez jasných hranic.

Souhlásky, které mají stejné místo artikulace, takový jak alveolar [n, t, d, s, z, l] v angličtině, být řekl, aby byl homorganic.

Stůl aktivních articulations a místa artikulace

Seznam míst kde obstrukce může nastat

• Bilabiální: mezi rty
• Labiodental: mezi dolním rtem a horními zuby
• Linguolabial: mezi předkem jazyka a horním rtem
• Zubní: mezi předkem jazyka a zubů vrcholu
• Alveolar: mezi předkem jazyka a vyvýšeniny za žvýkačkami (alveolus)
• Postalveolar: mezi předkem jazyka a pozadí prostoru alveolar vyvýšenina
• Retroflex: v “opravdovém” retroflexes, kudrliny jazyka couvají tak spodní strana se dotýká patra
• Palatal: mezi středem jazyka a tvrdým patrem
• Velar: mezi zadní stranou jazyka a měkkým patrem (velum)
• Uvular: mezi zadní stranou jazyka a uvula (který visí v zadní straně úst)

(Všichni nahoře smět být nasalized, a nejvíce smět být lateralized.)

• Faryngální: mezi kořenem jazyka a zadní stranou hrdla (pharynx)
• Epiglotto-faryngální: mezi epiglottis a zadní stranou hrdla
• Epiglotální: mezi aryepiglottal záhyby a epiglottis (vidí hrtan)
• Glotální: u glottis (viz hrtan)

Nasals a laterals

• V nasals, velum je snížen dovolit vzduchu povolení nosem (technicky místo, ale obecně považovaný za způsob artikulace)
• V laterals, vzduch je propuštěn podél stran jazyka a zubů spíše než přes špičku jazyka. Angličtina má jediný postranní, / l /, ale mnoho jazyky mají více než jeden, např. španělský psaný “l” vs. “ll”; hindština s zubní, palatal a retroflex laterals; a četné Native americké jazyky s ne jediné postranní approximants, ale také postranní fricatives a afrikáty. Některé severovýchodní kavkazské jazyky mají pět, šest, nebo vyrovnat sedm postranních souhlásek.

Coarticulation

Některé jazyky mají souhlásky se dvěma současnými místy artikulace, volal coarticulation. Když tito jsou dvojnásobně artikulováni, articulators musí být nezávisle pohyblivé, a proto tam smět jen být jeden každý od kategorií retní, koronální, hřbetní, a radikál. (Glottis kontroly phonation a někdy airstream, a je ne zvažoval articulator.)

Nicméně, více obyčejně je druhotná artikulace approximantic přírody, ve kterém případě oba articulations mohou být podobné, takový jak labialized labials, palatalized velars, etc.

Některé obyčejné coarticulations obsahují:

• Labialization, obcházet rty zatímco produkuje obstrukci, jak v kʷ a anglický w.
• Palatalization, zvyšovat skupinu jazyka k tvrdému patru zatímco produkuje obstrukci, jak v ruštině tʲ.
• Velarization, zvyšovat zadní stranu jazyka k měkkému patru (velum), jak v anglickém tmavém el, lˠ nebo ?.
• Pharyngealization, sevření hrdla (pharynx), takový jak arabský “důrazný” tˤ.
• Dvojnásobně artikuloval zastávku: zastávka produkovala současně s další zastávkou, takový jak retní-velar k? p, objevil skrz západ a centrální Afriku. Tam je také retní-alveolar t? p, objevil jako zřetelná souhláska jediný v jediném jazyce v nové guineji, zatímco Somali má uvular-epiglotální zastávka q??.